Přidat odpověď
A ještě doplním, že dokud si babička sama troufala, což bylo do nějakých 85 let, jezdila po světě, autubusama, letadlem. Má přítelkyni (něco jako vzdálenou neteř), tak s ní...Dodnes chodí po koncertech, do divadla, prostě žije si svým životem.
U nás nejde fakticky o nějaké hlídání, ale o cílenou výuku a ne proto, že chceme šetřit za ZUŠ, ale proto, že přístup babičky a ZUŠ se diametrálně liší, takže děti místo odporu k hudební nauce získávají opravdovou lásku hudbě a o jejich velmi pozitivním vztahu k babičce ani nemluvím.
Tím, že jde o pravidelnou záležitost (2x 2 hodiny týdně) má babička prostor si svůj program nastavit podle svého. A když má ve středu zrovna nějaký koncert nebo návštěvu? No tak zavolá a piáno zrušíme, v tom fakt probém není.
Jinak babička snad až do těch 80 let chodila do práce (pomáhala jako učitelka a vychovatelka) a do toho ji fakt nikdo nenutil, opět to byla její velká potřeba pracovat, být prospěšná. Že by kvůli tomu nemohla osobně žít? Naopak si myslím, že právě díky tomu se více dostala mezi lidi a měla kolem sebe někoho jiného, než vlastní rodinu.
A o to tu jde, ne? Aby svůj život naplnila i něčím (někým) jiným než vnoučaty a pravnoučaty...Ona nikdy nebyla hlídací babička z donucení nebo prostě proto, že je babička....A babička se jí smí říkat až od doby, kdy má pravnoučata, ona si na tom hodně zakládala a za žádnou babičku se nikdy nepovažovala...
Jestli je někdo, kdo se nikomu a pro nic neobětoval, nebo to tak alespoň nebere, je to právě ona.
Předchozí