Myslím, že na zažitých vzorcích chování záleží opravdu hodně. A to i v případě, že se vědomě nechceme chovat jako matka nebo otec. Bez zpracování křivd i "křivd" z dětství se posouváme dopředu hodně ztěžka, točíme se v kruhu a pořád máme pocit, že se přece snažíme, ale výsledky žádné. Kolikrát je to na hodně dlouhou trať.
Může být hodně těžké i být k sobě upřímný. Právě proto, že je těžké měnit naučené a zaběhnuté vzorce chování. Je to v určitém směru i pohodlné, jiné jsou cizí, neprozkoumané, můžeme se jich prostě "jenom" obyčejně bát.
Proto je určitě dobré hledat pomoc jak u psychologa, v rodinných konstelacích atd. Ale ta práce je na nás. A někdy trvá dlouho. Ale stojí za to.
Je dobré si i říct, co by mě poradila dobrá kamarádka (babička...), pak dojdeme k tomu, co si chceme poradit my sami, co my sami chceme. Pak se do toho pustit.....