Manžel i já bychom mohli mít jídlo v závodní jídelně, i jsme tam dost dlouho spolu na obědy chodili (pracujeme ve stejném podniku, takže to bylo příjemné, takhle jednou denně se spolu sejít).
Ale už tam nechodíme a manželovi chystám každý den jídlo do práce a pak teplou večeři.
Jako né, že bychom byli úplné citlivky a dokud se švábi vyskytovali pouze v talířích našich spolustolujících kolegů, tak jsme to brali s humorem. Ale když už na mě koukal šváb z mé rýže (no, moc nekoukal, jelikož byl uvařením v rýži zcepenělý), nějak nás přešla chuť a opravdu tam nechodíme už vůbec.
Vaření mě nijak neobtěžuje, alespoň jíme lépe a kvalitněji. I když samozřejmě musíme svým tělům vynahradit nedostatek kvalitních švábích bílkovin a chitinu
Asi by mi vadilo, kdyby manžel neobědval jen kvůli nějaké své extrémní zmlsanosti, ale někdy prostě lehká zmlsanost a nechuť k určitým jídlům, jako je hmyz, je pro mě ještě přijatelná .