tak manžel nechodil na obědy, protože mu to nechutnalo, považoval to dokonce za vyhozené peníze za blivajs v jídelně, a později to tak měl i syn na SŠ

1. nepovažovala jsem za povinost každý dem vařit, mají možnost najíst se v jídelně, když jim nechutná jejich problém
2. já vařím ráda a sama mám raději teplou večeři, takže občas vařím tak aby bylo i na další den na oběd, taky nechodím každý den na oběd (a stačí nám jako oběd třeba jenom polévka)
3. manžel vaříval taky
4. není vybíravý, když uvařené není vezme si něco jiného, nebo uvaří sám (manžel, synáček ne)

za těchto okolností mi nebylo za těžko, že syn a muž nechodí na obědy , ale jí doma
jinak ,kdyby to vaření "muselo" být, tak snad jedině tomu řediteli čezu, a na všechno ostatní komě vaření bych měla někoho kdo to dělá za mě