Pelíšek

Klid, nejsi v tom sama - naposledy jsem slyšela, že jsem "hajzl" a "blázen" - včera. Proč? Protože mi nejde o to ho oddělit od dítěte (on ví, že mu styk s ní neupřu a prakticky s ní může být jak bude chtít) - ale jsem "hajzl" - protože on by "MI" měl platit alimenty a nechápe proč.... z jeho pohledu mi jde jen o peníze, protože dítě mu přeci neupírám.
Do teď jsem všechno táhla a táhnu sama, za dítě utratím veškeré své příjmy - aby mělo svůj standard, na který je zvyklé - a tatínek to bere jako samozřejmost - přeci mi přenechal daňovou úlevu a to udělal hodně vstřícný krok - tak co ještě chci?

Prostě hajzl.. musím si na to zvyknout, že člověk, se kterým jsem mohla žít do konce svých dní a neustále ustupovat mě vidí takto, chová se ke mně takto.. Dala jsem mu celý svůj život, odešla kvůli němu od své původní rodiny, měla o něj strach v době nemoci.. ať bych udělala pro něj a pro rodinu cokoliv - jsem stále ten hajzl.. Bolí to. A zase se mi jen potvrzuje, že jsem měla odejít dřív - strvat v takovém vztahu je největší pitomost - píšu to tu pro ty, co se rozhodují - jako já nedávno, před rokem... nyní to vidím jasně - zbytečně jsem roky ubližovala sama sobě, naprosto zbytečně jsem ztratila moc roků, které šly prožít jinak. Lidi, pro které jsem žila a všechno dělala - mi nakonec ubližují ze všech nejvíc.. manžel, děti..