Bílý koníčku,výchova není veškeré jednání s dítětem.Ti to vysvětlím,jo?Jakým právem má dítě vychovávat někdo jiný než rodič a rozhodovat o tom,jak se dítě má nebo nemá chovat,co má či nemá,smí a nesmí dělat?Pokud se někoho naprosto osobně nedotýká jednání dítěte,nemá co mluvit do toho,co mu dovolí biologický rodič.Konkrétní příklad:bydlím s dětmi ve společné domácnosti s rodiči,velmi často jsou zde i mé sestry s dětmi.Jestliže já dovolím mé dceři,že si může hrát s tupým=příborovým nožem,a můj otec přiletí,nůž jí seber s tím že si s ním hrát nebude,s vidinou zabodnutého osmiletého dítěte,jakým právem on se do toho vměšuje?Já jsem matka,já mám dceru v péči,já rozhoduju o tom co moje dítě může a nemůže.On na to nemá ani to nejmenší právo.Jeho se hraní s nožem vůbec žádným způsobem nedotýká.Krom jeho katastrofických představ,ty ovšem nejsou problémemem ani mým,ani dcery.Stejně tak není v kompetenci mých rodičů,aby rozhodovali o tom,jestli má dcera mít napsaný domácí úkol pět minut po příchodu ze školy nebo v devět večer.Jim do toho opravdu nic není.Ovšem když dcera dědovi tím samým nožem poškrábe jeho auto,bude do dědy píchat nebo mu rozšlape brýle,pak ano,zde už je samozřejmě na místě že mohou zasáhnout,protože to je již něco co se jich osobně dotýká.To samé s dětmi mých sester-já nemůžu rozhodovat o tom,jestli neteř musí sníst všechno jídlo nebo může něco nechat na talíři.Ale když mi bude mlátit moji dceru,tak už samozřejmě zasáhnu.Takže veškeré jednání s dítětem opravdu výchova není.Jsou věci,do kterých je každému .........