Taky bych to tak u nás popsala. Vím, že je to problém, ale my se opravdu často neshodneme. Mě příjde, že můj muž si myslí, že každý se narodí jako hotový člověk a že už od mala si děti musí uvědomovat následky svého chování a přitom já mám v živé paměti, jak jsem jako dítě řádila, občas chodila za školu, kouřila s partičkou v parku, poztrácela spoustu klíčů, neuklízela si pokoj, neuměla řešit některé kamarádské vztahy, doma odmlouvala atd. Prostě se mi ulevilo až tak v 25 Mám prostě pocit, že mám pro synovy lotroviny větší pochopení. Snažíme se naše neshodnutí se řešit bez dítěte, ale někdy to nejde a to není dobře. Ale fakt si někdy nemůžu pomoct a musím se ho zastat.