syn (v létě mu budou 3) míval teď období, kdy jak říkám vstal prdelkou napřed a všechno bylo špatně. Po čase to přešlo.
Někdy u nás pomůže, že si večer předem řekneme, jak to bude ráno. Abychom to stihli a já s tátou nebyli nervozní, vzteklí a nemuseli pak na děti křičet. Dám "úkol" i sobě, že vstanu dřív. Někdy přidám i motivaci, že zajdeme odpoledne na hřiště nebo něco takového - to jsem používala, když jsem dceru učila samostatně usínat. A docela často to zabere a někdy holt taky ne. Hlavně u těch mladších to chce víc trpělivosti.