Přidat odpověď
ne, to ne.
Ale moje děti mají nějaké stálé životní názory dané výchovou a pak ty, které nemusí být stálé, ale jsou vyvolány emocí, na níž jedou.
příklad.
Posraly by se, kdybych je před 5 lety nepustila na koncert XY, protože mám naplánovanej úklid..Měly by mě za ktávu, co je maminkou,
Nestrávily by, pokud bych uvařila slavnostní špěnát, když jejich momentální láska to nežere. Litovali by drahouše, že hladobí.
Nemůžou za to, prožívají prostě, události vnímají meritem toho (mají přece to úžasné první dítě):)
Představuji si, že rodičovství, případně manželství jim taky naloží (emočně) a takové situace přinese(kdy já budu pokládat jejich velká story za banální a řešitelná jinak). Doufám.
Pak může dojít k rozdílnému vnímání.
Stojím o to, aby jako dneska, oba 2x denně z legrace zavolaly. Třeba pro to, aby se zeptaly na názor na film, na význam slova "potažmo".
Chci je mít.
Pokud nepřijmu jejich emoce, budu matka, která jim dala život a nějakej bonus k tomu a je jí třeba občas suše láskyplně nabštívit. Blízkost budou mít s někým jiným.
Já si pak mohu ve volných chvílích šukat či tančit, otázka je , jestli je to program na poslední trimestr života:)
Předchozí