Já si také myslím, že veškeré jednání s dětmi je vlastně výchova. Protože jednáním s ostatními lidmi se učí, že lidé jsou rozdílní, mají rozdílné způsoby jednání, požadavky, způsoby vyjadřování. K tvému příkladu - je-li otec u vás, musí respektovat vaše pravidlo, že dcera si může tupý nůž vzít. Ale pokud by byla dcera u nich, měla by respektovat, že oni nechtějí, aby si ho brala, i když pro to není rozumný důvod. I to je výchova - že to všude není stejné, že se přizpůsobuji.

Osobně považuju za děsnou kravinu, když se někdo zouvá z bačkor při vstupu na koberec. Když už se přezouvám při vstupu do bytu, proč si mám ještě sundavat bačkory! Podle mě je to jeden z nejblbějších zvyků, kterej je. Bude-li dítě z rodiny, kde se to tak dělá, budu ho učit, že u nás to dělat nemusí. Naopak, když tam přijedu, budu respektovat jejich zvyk a budu se přezouvat dvakrát.