No já myslím, že každá tady machruje, že "manžel nemá právo..." ale ve skutečnosti kdyby se to otočilo...kolik z vás by byl manžel ochotný následovat jen proto, že vy třeba nemáte v místě bydliště práci nebo není ta práce podle vašich představ, nerealizujete se...

praxe je skutečně taková, jak píše Markéta - teoreticky samozřejmě mluvíme o rovnoprávnosti, prakticky se ale to točí spíš kolem toho, kde má manžel práci a žena se snaží najít práci taky v místě bydliště - často je kritériem ani ne tak realizace, ale holá praktičnost - aby šla skloubit s otevírací dobou školky, aby bylo možné si vzít paragraf s dětmi - pokud možno aj. aj....a pokud taková práce není, žena nenastoupí, je třeba na pracáku

skoro nikdy jsem tady nečetla, že by muž řekl: ok, tak popojedem dál, protože ty se tady pracovně nechytíš - kdežto .... bychom se mohli chytnout oba.

To je emancipace v praxi v CR.

Já souhlasím s Binary - ideálně MĚLO by to být tak, že oba jsou dopředu srozuměni s tím, že budto je hlavní živitel muž - čili by se ale k tomu měl tak postavit, že když se mu rodina přizpůsobí, on více vydělá a taky bude cítit zodpovědnost za ženu, která hodí své pracovní úplatnění do kopru - ne, že pán po x- letech bude koukat, kde je tráva zelenější a manželku nechá nezabezpečenou /to v cizině docela funguje/

ANEBO by měli být oba srozuměni s tím, že pracovní uplatnění obou je rovnocenné a tak taky k tomu přistupovat, včetně případného přestěhování

jakýkoliv "informační šum a nevyjasnění" jsou zdrojem průserů dřív nebo později.

Ale praxe v Cr je většinou takový hybrid, kde chlap chce variantu A, ale bez té zodpovědnosti za plné uživení atd....

Myslíte, že ne?