Danielo,
dělala jsem to taky tak. Prostě syna "učila" se zabavit sám. Taky mám kamarádky, který říkají, že se to nedá naučit, že by dítě "o samotě" řvalo, že by na to neměly sílu nebo nervy - jenže ony mají teď 4leté děti, které mají stále za zadkem, i když si jdou zalejt kafe do kuchyně...
Začala jsem asi v 9 měsících, že seděl či pochodoval třeba 10 minut v ohrádce s hračkami, knížky, atd. - a já vletěla do kuchyně připravit oběd. Samozřejmě že se ze začátku občas vztekal (protože byl právě zvyklý na ten nonstop servis a při každém zakvílení pozornost všech), ale pak si sám začal hrát, zabavil se a zvykl si. Postupem času to samostatné hraní i sám začal vyžadovat - hráli jsme si dohromady, ale byly i chvíle, kdy mi mě odstrčil a chtěl si hrát sám po svém, což prostě oceňuju, že si vytvoří program a nečeká, že bude pořád zabavován.
(a to nemám žádnýho "tvárnýho beránka", ale tvrdohlavýho vzteklouna
, ale věřím prostě, že je to o tom "natrénování" už od mala).
A je to tak dodnes (4 roky) - není problém mu říct, jdi si na chvíli hrát sám, potřebuju teď něco udělat... (což v mém okolí opravdu není běžné).