Naprosto tě chápu však já mám něco podobného a doporučím ti jen jedno, neřešit to nevšímat si jí ikdyby se chtěla stavět na hlavu, jinak se z toho zblášníš a budeš furt ve stresu. Pokud to nechce rešit mamka a nechá si to líbit, ty to nevyřešiš. Moc dobře vím, jak tě to mrzí, že by si děti tak rádi spolu hráli a kamarádili, u nás je to stejné a já už jsem rezignovala. Pro mě ségra přestala existovat a i když vím, že přijeli k rodičům tak se tam s klukem nehrnu, jen v případě, že by mě máma uráčila pozvat ať přijdem (od ségry to vůbec nehrozí) a hlavně den dopředu. Protože v oblibě mají řikat za 5 min. 12 a to jenom, že někde na sebe narazíme. Teď pro mě nastane tvrdá zkouška od července tu bude ségra s dětma cca 14 dní vkuse, u nich v bytě se bude stavět a pak tu ségra nechá děti a pojede si to dom uklidit. Prohlásila jsem před manželem, že si budu hledět svých zájmu a plánu, když nebudou mít zájem samy aby jsme šli společně ven atd. Prostě jako kdyby tu nebyly. Nejhorší je že naše město není veliké, takže pravděpodobnost, že je pak někde potkám venku je dost vysoká.