Přidat odpověď
Líbí se mi následná reakce dobri, vnímám to asi podobně.
Z mého úhlu pohledu jde o to, že hovořím-li s Bohem, hovořím s tím, který velmi přesně ví, na co v danou chvíli myslím, co bych chtěla do modlitby zahrnout, kdo zná mé myšlenky i mé pocity. Nejde o to, že by bylo lhostejné, jak co říkám, "protože Bůh stejně ví", jen o to, že modlitba může být dokonalá i přes lidské nedokonalosti. Nakonec - velmi cenné jsou i kontemplativní modlitby beze slov, prosté setrvávání v Boží přítomnosti - ne všechno v duchovní oblasti musí být slovně pregnantně vyjádřeno, aby to mělo výpovědní hodnotu. Určitě je pozitivní vnímat rozhovor s Bohem jako důležitý a snažit se mu i dodat formu, kterou je člověk schopen cítit jako smysluplnou, důstojnou a vhodnou. Ale řekla bych, že tak, jak jsou různí lidé, tak jsou různé modlitby, a kromě toho se člověk i v průběhu života duchovně vyvíjí...a s tím se taky způsob modlitby může měnit. Podstatné je, aby člověk na rozhovor s Bohem nerezignoval a nebral jej jen jako formalitu. I když sama za sebe musím říct, že mi vůbec nevadí modlitby spojující celé společenství...byť v tu chvíli třeba jazykově jiné, než je moje běžná vyjadřovací norma a byť si někdy neuvědomuji všechny významové roviny stejně, jako kdyby byly vedeny v současné češtině - ať už jsou vedeny v jiném jazyce, nebo jen méně obvyklou starší podobou češtiny. Pro mne mají smysl a funkci jako sjednocující prvek - síla modlitby společenství je jiná, než síla modlitby jednotlivce.
Předchozí