to řekla moje dcera poněkud zpruzeně, když mi volala po týdnu, co jsem ji neviděla ani o ní neslyšela, aby mi sdělila, kdy má termín státnic. Já totiž jen řekla - aha, doufám, že pojedeš o den dřív, abys byla víc v klidu. Ale ta její slova na mne nějak sedla a pořád na to myslím. Samozřejmě že mi není jedno, kdy, jak a zda udělá státnice. Mám ale pocit, že už nemůžu stejně nic, je dospělá, je to její život, její odpovědnost, nemůžu na tom nic změnit, tak proč se nervovat.
Jak to vnímáte, vy matky dospělých dětí nebo jak jste to vnímaly kdysi jako studentky. Je moje reakce vážně divná a jsem nějaká vyhořelá a nebo je to normální? Opravdu nevím.