Lisel, mám to velmi podobně.
Od mala jem byla (musela) dospělá a samostatná. Moje "úspěchy" - např. velmi těžká zkouška na VŠ se mnou rodiče neprožívali a následovala maximálně otázka typu - proč máš dvojku? ses neučila?
Bylo mi to líto, třeba když spolužáci stáli fronty u telefonních budek (minulé tisíciletí
), aby zavolali rodičům. Já neměla komu volat, protože to nikoho nezajímalo.
Bylo mi to líto a je mi to líto dosud, protože podobně studený odchov pokračuje a ani v dospělosti jsme si s matkou k sobě nenašly cestu. Telefonuji já, tak jednou za dva týdny.
Doufám, že pro své dítě jsem lepší matkou.