Xan to je asi těžký vysvětlit, nebo pochopit, když to sama necítíš, protože jsi prostě jiná.

Já mám teď taky před náročnou situací (však víš ). Jsem o nějaký ten rok starší než tvoje dcera, nerodím poprvé, navíc mám doma svého muže, který tam bude se mnou a můžu to s ním předem dokolečka probírat. Stejně mě ale těší když mi máma zavolá/napíše jak mi je, ignoruje moji nabručenou náladu a ještě třeba přinese sladkost na kterou jedinou mám chuť (skoro nic mi teď už nechutná), i když samozřejmě jsem schopná si do toho obchodu skáknout sama. nemůže pro mě vůbec nic udělat a já i bez toho všeho vím, že jí to není jedno. Stejně je mi ale líp takhle.