nj, jsi holt "praktik" a jednáš rozumově, zatímco tvá dcera emočně (veškerý rozum schramstlo to dlouhé učení). To je jasný že se nemůžete domluvit. I když ti to přijde proti veškeré "logice" (tj. konejšení, utěšování apod. není "k ničemu"), pro ni to teď k něčemu je - chce cítit svůj "opěrný tým" přímo za sebou, ne ho vyhlížet v dálce jak samotný pěšák v poli.

Já ty emoce taky moc ventilovat neumím, a ani od někoho přijímat. Přesto jsem měla několik období kdy jsem přesně tohle velmi potřebovala, a chladná/věcná konstatování mých protějšků/rodiny mě uvrhala do věší a větší nervozity a neklidu....