Mám na mysli např. Dětský den. Dcera (6) je odmalička velmi zvídavá, o všechno se zajímá, chytrá, čilá, ale jakmile se jedná o nějakou kolektivní akci, tak je "zle". V týdnu jsme měli v obci oslavu Dětského dne a byl to totální propadák. Šli jsme tam s tím, že budou dětem rozdávat balonky naplněné heliem, že tam bude skákací hrad, to by i šla, ve školce měli skákací hrad taky a tam skákala. Jenomže jsme dorazili na místo konání, tam pouze pódium, na něm poskakující chlápek v červeným obleku a se zelenejma vlasama, který řval do mikrofonu, až praskalo v uších a následovalo přesně to, co jsem očekávala. Tahal na podium ty průbojné děti, které se nestydí a které hned tancují, ostatní stály pod podiem a jen přihlížely. Takže na podium měl stále tu stejnou hrstku dětí a pouštěl jednu šílenější písničku za druhou. Hned jsem viděla na dceři, že je zle, křečovitě se mě držela za ruku a chtěla okamžitě domů. Po 5 minutách jsme to vzdali a s námi další, kteří na tom byli podobně. Dřív se tu v obci konal Den dětí tak, že byly takové soutěže, různě se podlézalo něco, házelo na terčí míčkem a na závěr všichni děti dostaly balíčky se sladkostmi a malou hračkou. No, letošní Den dětí byl dost propadák, už jsem mluvila s několika maminkami a těm se to taky vůbec nelíbilo. Nevím, buď jsme divný my nebo nemáme správně "oprsklé" děti, ale pokud bude příští rok na programu zase uřvanej chlápek na podiu, tak vím, že rozhodně nikam nepůjdeme. Jak to máte doma s dětičkama vy?