Štěpánko, moc ti závidím - v dobrém. Přála bych si mít rodiče jako jsou ti tví. Táta už bohužel nežije a mámy přítel je vše jen ne milovník dětí. Vadíme mu my, já a brácha, dospělé děti, i naše děti, vnoučata mé mámy. Je to fakt smutné, když se člověk musí doprošovat, jestli může přijet jednou za rok na týden s dětmi...aby neobtěžoval.... Máma, myslím, by nás tam chtěla, ale pro klid v domácnosti...ach jo.... děti by k ní chtěly..škoda mluvit.