Já také nebyla během dětství a dospívání na žádném pohřbu. Babičce z mamčiny strany a mému tátovi se ani pohřeb nedělal, jen slavnostní uložení urny pro nejbližší příbuzné, to mi přišlo celkem snesitelné. Moje maminka měla obřad civilní, proslov si vzala na starost moje sestra, vybrala se nějaká hudba (dodnes mám problém s Až mě andělé......), potom jsme zase jen ukládali urnu.
Byla jsem potom ještě na pohřbu tchýně mého bratra, měla jsem ji ráda, navíc to byla příležitost se setkat s bratrem, kterého vídám tak jednou za rok. No a ta měla obřad církevní. Proslov kněze byl šíleně dlouhý, navíc to bylo spíš kázání, jak nemáme truchlit a jak se máme chovat, vůbec se mi to nelíbilo. Potom následoval přesun na druhý konec města na malý hřbitůvek, co brácha se ženou vybrali, rakev tam dovezlo auto pohřební služby, ostatní se dopravili po vlastní ose, opět ještě nějaký proslov, uložení rakve a odjezd. Bylo to hodně dlouhé a i pro mě jako dospěláka téměř nesnesitelné. I desetiletý synovec, pro kterého to byla babička, tak se spíš nudil než truchlil .