Tak když umřela babička, tak jsem sice brečela, ale nebylo to tak hrozné, bylo jí přes 80 (církevní pohřeb mimochodem). Ale když umřela máma, tak to bylo šílený, bylo jí 42. Nic přirozeného v tom nebylo, byť byla nemocná (ani ta nemoc se k ní jaksi "nehodila" ). Asi od té doby špatně snáším ty pohřby.
A musím říct, že i na hrob chodím málokdy. Může mě za to někdo klidně odsoudit, ale já tam prostě nemůžu. Je to pro mě hrozně silný a šílený pořád. A je mrtvá 22 let. Takže čas nic nezahojil.