Přidat odpověď
Babo Jago, to je naprosto přirozená reakce. Jednou jsem už jako dospělá přišla domů a po chvilce mi maminka šetrným způsobem sdělila: "Mám pro tebe jednu neradostnou zprávu. Dnes v noci nečekaně ve spánku umřel(a)..." A než dořekla jméno, tak mi ve zlomku vteřiny projely hlavou všechny osoby, které připadaly v úvahu. A když dořekla to jméno, tak jsem sice byla smutná, ale napadlo mě: "Tak to ještě není taková katastrofa." Jednalo se o člověka dost starého, který před lety překonal hrozivou nemoc, žil ještě o dost déle, než jsme všichni čekali, zemřel tím nejšetrnějším způsobem a hlavně - pár dnů před smrtí jsem ho viděla a stihla jsem se s ním nevědomky hezky rozloučit.
Předchozí