Insulo,
to je mi líto
.
Můj tatínek zemřel rok a půl před maminkou, k němu byla smrt ale milosrdnější, přišla ve spánku a navíc pro něj i pro maminku byla opravdu spíš vysvobozením ze čtyři roky dlouhého přežívání. Vlastně mnohem horší byl jeho stav pro maminku, která se o něj celou tu dobu starala, u něj se rozjela stařecká demence (hodně brzy) a tak rakovinu, která u něj propukla pů roku před smrtí, už ani nevnímal.
Jsem ráda za svůj vztah s rodinou manžela. Jsem ráda, že jsou a děsí mě chvíle, kdy začnou odcházet i oni. Prababičkám je 92 a 90 let.
A rozhodně nemám jasno v tom, jestli na jejich pohřeb půjdu a jestl tam budu brát děti.