Tohle má každý jinak, každé dítě je jiné a pokaždý je jiná situace.

Klukům umřela prababička, když jim bylo 5 a 7let...na krémaci se jelo 100km ve všední den(nevěděli jsme kdy se vrátíme a nemáme je komu svěřit). Kluky by mi v místě bydliště nikdo nepohlídal...zadruhý to byla jejich oblíbená babička a podle mě se s ní měli rozloučit(ale rozjívený nejsou pokud se jedná o vážný věci). Takže prostě samozdřejmě jeli s náma.
Trauma to na nich nenechalo, jen Daníkovi to docvaklo úplně až o rok později.


Pak umřela tchýně....je to 4roky....nebyli na krémaci. Bylo to v místě bydliště. Tchýni skoro neznali. Luk jí viděl 4x...a Dan cca 4hodiny .....jejich náhradní babička ač normálně nehlídá se nabídla, že je po dobu obřadu pohlídá u ní doma. Využili jsme toho.

Pokud se v tom někdo štourne.,..tak kluci viděli prababičku cca 1x za měsíc min. 8-10hodin......věnovala se jim a měla je ráda.
tchýně o ně nestála a nenavštěvovala nás.....a nestála ani o naše návštěvy...kluci pro ní prostě byli cizí.....a nechtěný....