Tak to i já přidám, že na záchodě fakt nemám klid a musí mi asistovat u všeho. A když řeknu, že má odejít, že alespoň na tom záchodě bych byla ráda sama, tak mi je jen řečeno, že semnou musí být Klíč nemáme a ani nevím kde je. Když se zavřu už stojí u dveří a samozřejmě je hned otevře. Musela mi dělat společnost i při mých ranních nevolnostech a když jsem jí vyhodila, tak zachvíli byla zpět a stála nademnou jak sudička. Tatínek si vklidu může jít na záchod s knížkou, ale nevyhne se poklepávání na dveře a ptaní se jestli už je, ale dovnitř si nedovolí jít.
Jinak samozřejmě ona potřebuje klid a nikoho na záchodě nechce. Kde je pak ta spravedlnost???