...přemýšlím o tom, protože čas od času se na těchto stránkách vyskytne někdo, kdo nám přijde vysvětlit, jaké že jsme to vlastně hlupačky, když jsme nepochopily význam pracovní seberealizace bez ohledu na potřeby předškolkového dítěte. Asi už tušíte, že na otázku z úvodu odpovídám celkem kategoricky NE. Narazila jsem na pěknou formulaci stejného postoje od Alice Tejkalové:

"...Stejně tak jsem se ale těšila na „povolání“ matky a hodlám si ho s podporou manžela pořádně užít. Většina kamarádek a známých ze západní Evropy i Spojených států amerických mi závidí, že mohu. Proto všechny ženy, které chtějí pracovat s malými dětmi, dávat je do jeslí, nechat je celodenně hlídat chůvě, žádám, aby tak klidně činily. Pokud to je a jejich rodiny dělá šťastnými, je to zcela v pořádku. Zároveň je ale žádám, aby to mně a těm, které (nebo kteří) se v určitém období svého života chtějí věnovat primárně dětem, nevnucovaly, a nechaly nám náš podařený český sociální systém. Nikoho neomezuje, nikomu neškodí."

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/alice-tejkalova.php?itemid=13383