Zrovna jsem si po tomhle víkendu říkala, že cítím velký obrat u mladšího syna, kterému budou v říjnu tři - většinou už se s ním dá domluvit, věci moc nekrámuje,zákazy povětšinou snáší (moc jich teda nevydávám), no všeobecně se z něj začíná stávat člověk. Vyhraje si s vláčky, s kostkami, knížky neničí. Skoro bych řekla, že včera odpoledne se choval lépe než jeho devítiletý bratr, který se rozhodl, že mě bude prudit každým svým činem (velmi ho rozladilo, že jsem ho donutila jet do kšeftu koupit holiny).