Mám stejný názor. Stát před hrobem jako na pranýři a čekat až ti padesát, sto lidí potřese rukou je pro mne zatím jeden z psychicky nejhorších zážitků
. Nevím proč by to měly zažívat moje děti.... Od mlátí říkám, že chci jednou spálit a rozprášit. Kdo mě měl rád, si na mě rád vzpomeme jako na živou, a nemusí vidět, jak mám sepnuté ruce, podvázanou bradu a zatlačený oči
.