No, u nas si na nejake oficiality nepotrpime, neprozivame svatby, narozeniny a ani pohrby. Sve pocity prozivame, ale nedelame kolem toho velkodivadla, radsi se radujeme prubezne, ne k urcitemu datu. Pamatuju si prakticky na jediny pohreb v rodine, kdyz umrela babicka, bylo mi 20. Ac to byl pohreb co nejmensi, seslo se hodne lidi, bohuzel vcetne pribuznych, se kterymi babicka dvacet let nemluvila, protoze jeji rodice poslali k soudu ohledne majetku a pak sousedky, se kterymi se rozhodne nepratelili a vsichni tam svorne slzeli nad rakvi behem naprosto neosobniho plkani profi recnika. Fakt humus, bylo mi hur z toho obradu nez z toho, ze babi umrela. Od te doby uz fakt niky nikam. Navic si vzdycky vzpomenu na Kolju a jejich funusove hrani, to je vylozene trapne. Takze spaleni a pak rozptyl bud na loucce nebo v prirode, dle puvodniho prani zemreleho, mi prijde idealni, kdyz si pohreb dotycny vyslovene nepreje.