Když je tchán blbej, tak se nediv, že má blbou dceru, spíš poděkuj osudu, že není stejně mimo Tvůj manžel.
Člověk se špetkou soudnosti a vychování se nehrne do něčí domácnosti bez předchozího ohlášení v čase oběda. To je fakt nápad za všechny drobný. Ovšem ještě daleko vypečenější nápad je nafučet se a urazit, že nedostal oběd, když se neobtěžoval předem aspoň žblebtnout, že míní dorazit (navíc dcera ten oběd odmítla, tak to už je vůbec super důvod se urazit ). Tchán je zřejmě dost ze starý školy a navíc nemá špetkou soudnosti. Možná za první republiky, kdo ví, bylo zvykem vařit preventivně pro regiment (divila bych se, ale možný je všechno)... ovšem různé zvyklosti se za posledních padesát let změnily a to co platilo za slušnost tehdy platí dnes za buranství.
U nás doma se třeba tenhle posun ve vnímání slušnosti projevil v tom, že moje maminka u nich na návštěvě (v roli hostitelky) stále chodila za mým manželem a nabízela dobrůtky, manžel odmítl zdvořile čtyřikrát, pětkrát a pak už mu to lezlo na nervy když jasně a zdvořile řekl že fakt nechce. Opatrně jsem promluvila s maminkou a ta si vůbec neuvědomovala, že chodí za chudákem jak ocásek, naopak se zasmála tomu, že je to výchovou - v jejím dětství (jídlo na lístky) bylo slušnost jídlo až 5x nabídnout a obdarovaný musel opakovaně odmítnout, než si s upejpáním vzal... vzít si hned byla buranská nenažranost... tak maminka prostě jen nevěřila, že manžel fakt nechce, když říká že nechce. Po vysvětlení situace se maminka zasmála posunu doby a přestala manžela bombardovat nabídkama. V dobách, kdy jídlo bylo mnohem vzácnější, bylo zvykem opakovaně nabízet, opakovaně odmítat a provozovat okolo jídla tanečky, které by dnes člověk považoval za nerespektování a obtěžování hosta.
Tchán bude zřejmě stará škola, ujel mu vlak s posunem doby... anebo to bylo jen nedorozumění a nepochopení, kdy dcera něco nedořekla, on si něco domyslel, zafungoval princip tiché pošty a tys z toho vyšla neprávem špatně.