Já si taky myslím, že se to nedá srovnávat stylem stupňů vítězů. Je to úplně jiný level.

Vlastní rodiče už nemáme ani jeden, ale svoje pěstouny mám jako rodiče, tak snad můžu srovnávat.

Nejbližším člověkem je pro mě jednoznačně manžel. S ním a pouze s ním dělám všechna zásadní rozhodnutí týkající se naší rodiny (myslím toho "jádra" - my a děti).

Kdyby kdokoli z mého "širšího jádra" potřeboval nějak akutně pomoct, upřednostnila bych jeho před tím zbytkem, a ten zbytek by se tomu ochotně přizpůsobil - už to tak několikrát bylo, takže to vím.

Každý má v mém životě své nezaměnitelné místo, v žádném případě bych to nestavěla "kdo je víc", a naštěstí jsem taky nikdy nemusela. Nikdy bych si nepomyslela, jakou obrovskou sílu má skutečně FUNKČNÍ rodina - a to jak fyzickou, tak psychickou. A nikdy za to nebudu moci být dost vděčná jak svému manželovi, tak svým pěstounům, i když každému jinak.

P.S. Se svými pěstouny si telefonuju téměř denně, vždycky si máme co říct a nikdy by mě nenapadlo to brát jako "konflikt zájmů" s mým manželem.