Michale, ale ono to zaškatulkované tak trochu je - každý má svou škatulku, vejdou se tam všechny a mělo by to víceméně vyplynout tak, že se ti lidé navzájem nebudou stavět před nutnost volit jednoho nebo druhého.

Rodiče/pěstouny miluji jako lidi, kteří mě vychovali, ač nemuseli, jako lidi, kteří tu vždycky jsou pro mě, když potřebuju pomoct. Doufám, že i já tu budu pro ně, když budou potřebovat pomoct oni, finančně i fyzicky. Voláme si téměř denně a nic patologického v tom opravdu nevidím, je to pro mě vyjádření pospolitosti - víme o sobě.

Ale vzhledem k tomu, že jsou to lidé rozumní, tak nikdy v životě nenastala situace, kdy bych musela dávat CITOVOU přednost jedněm před druhými.

Nikdy se třeba nesnažili zasahovat do chodu mé rodiny, protože vědí, že jim to nepřísluší, stejně tak jako my bychom jim nikdy "nemluvili" do té jejich.