Cimbur - podobné téma tu kdysi bylo (kdoví, jestli jsem ho nezakládala )
Taky mě to zaujalo - už dříve.
Jenže jsem dospěla k názoru, že otázku nelze takhle položit.

Rodiče má člověk rád jinak než partnera. Jinak než děti.
Jsou to různé role...
Kdybych ke všem cítila stejnou lásku, je to úchylárna

Partnera nesmírně miluji a vážím si ho, ale ani u toho nejdokonalejšího nevíš, kdy na něj přijde nějaká krize a podkopne Tě.
Děti odrostou a budou chtít žít vlastní život, v 90% ne podle Tvých představ. Nepřestanou Tě milovat, ale nebudou Tě už potřebovat.

Rodiče (pokud nejde o patologickou rodinu) Tě nikdy nepodkopnou a neopustí, můžeš se k nim kdykoli vrátit, můžeš se u nich vybrečet, pomůžou Ti, jak to půjde...
Já je stále potřebuju.
Přesto jsem raději s partnerem a chudáky seniory zanedbávám (neže by chudáci prahli po tom mít mě u nich navařenou denně)

Vím, že mě má partner nesmírně rád, přesto bych se nikdy netroufla holedbat, že jsem pro něj víc než matka (zvl. když vidím, jak na tom rozmazlencovi tchýně lpí )