Já myslím, že ty dvě věci se nevylučují. Tedy alespoň u mě. Nejsem tak naivní, abych nevěděla, že stát se může v životě hodně věcí. Nic není jasné a definitivní, může se to kdykoliv změnit. Ale neumím žít s tím pořád přemýšlet, co se může stát. Stejně to nedohlédnu a jen bych si tím ničila to, co je teď. Manžel mě může opustit - jistě. Ale teď je tady, podílí se na našem životě. A je pro mne důležitý. Pokud se rozhodne odejít, tak to nezměním, ale nevidím důvod s tím počítat a pořád si říkat, že může odejít a tak k němu i přistupovat. Kdyby to takto měl on, dosti by mne mrzelo že předjímá takové záležitosti. A věřím, že i díky tomu bychom nefungovali, jelikož bych fungovala dle kdyby a ne dle toho co je a může být. Předpokládat co vše mě může potkat, nemusím přeci fungovat vůbec.