"že hledá tu neotřesitelnou jistotu v lidech, kteří ho podkopnou deleko snáz než vlastní rodina"

Binturong, já jsem příklad toho, kdo se NEMUŽE na svoji rodinu takhle spolehnout - nicméně nenapadlo by mě hledat neotřesitelnou jistotu V NIKOM. Včetně sebe. Nic takového jako "neotřesitelná jistota" neexistuje. Nemáme jisté zdraví, vztahy, práci, životy...(ne)zralost člověka se projevuje mj. v tom, nakolik dovolí této NEjistotě, aby mu zabraňovala žít i přesto pohodový život.
Upřímně, než jsem skoro o všechno v životě přišla, byla jsem úplně na nervy z toho, že "panebože o všechno můžu přijít, jak s tím pak budu žít?" Nervila jsem se úplně zbytečně a zbytečně jsem sobě i druhým otravovala život. Nic zvláštního se nestalo. Člověk je ve skutečnosti nesmírně a nečekaně flexibilní...a vědomí, že "už vám nemají co sebrat" (včetně iluzí) je nesmírně osvobozující