"Možná je to pro Tebe neuvěřitelné, nepochopitelné a neuchopitlené, ale je to holt tak. Mám někoho, koho bezvýhradně miluji a nekoho, kdo bezvýhradně miluje mě"

Ne, Binturong, zcela bez skurpulí tomu věřím a přeju ti to. V mém životě to tak bohužel neplatí a já v rámci zachování zbytků zdravého rozumu prostě musím zastávat taktiku "racionálna vycházejícího z reality". Pro mě jako velmi emocionálního člověka rodinného a partnerského typu už třeba střídavá péče byla (a částečně stále je) dost velkou psychickou zátěží, byť si to racionálně "neberu" a uklidňuju se argumentama typu "pro dítě je to lepší než mu sebrat otce popř. se o něj s ním přetahovat léta u soudu". Ale ve skutečnosti jsem si rozvedená, v týdnu bez dítěte a po odchodu muže mého života připadala ve velkém prázdném bytě jako totální idiot, kterej už si ty mezilidský vztahy víc zpackat nemoh (a rodiče mi to při každé možné příležitosti ještě navíc neopomněli připomenout, kdybych na to náhodou zapomněla