Těžká věc. Fotbal mi osobně nikdy nic neříkal. Oba mí synové (11 a 6 let) to vidí jinak takže oba od pěti let chodí na fotbal. A hle, objevila jsem na tomto sportu mnoho pozitiv: kluci mají partu a pozitivní vzory (pokud je kvalitní trenér, my v obou případech měli štěstí na inteligentní, rozumné, slušné chlapíky), trénují celoročně za každého počasí venku, což je zoceluje a otužuje, nemají čas na flákáni po ulicích a vysedávání u PC (tak jako spolužáci staršího syna). Paradoxně i ti sportovně méně nadaní mají díky kolektivnímu sportu šanci zažít úspěch, i když jsou třeba více na střídačce než na hřišti, medaili si v případě vítězství odnášejí všichni . Starší syn zkoušel i tenis, ale právě ta individuálnost a rivalita mezi dětmi mě totálně znechutila. Na téma sprostých nadávek na fotbale bych řekla asi tolik: vše je o lidech a nemyslím, že by fotbalisti v tomto měli být jiní než baskeťáci, florbalisti...akorát že ti jsou v hale tak je kolemjdoucí neslyší . U našich starších ulítne sem tam "vole" (tedy u dětí, nikdy od trenéra), malí jsou ťutínci, tak tam ani to. Takže za mě: hlavně zvolte to, co by kluka bavilo, protože jinak s tím v "kritickém věku" stejně sekne a dřepne si k tomu PC.