Ahoj, mám to podobné.
Za manžela jsem se vdala po desetileté známosti, maželé jsme 11let a máme dva kluky.
Bydlíme v přízemí v domě "manželova otce!".
Na zahradě jsou 3 stavební parcely - dvě má manželova setsra , na jedné jí stojí dům, plot nexistuje. Poslední je manželova.
Dům je momentálně napsán na manžela a mé dva syny a PŘESTO:
nic zde nesmím podle mých představ, ani udělat blbej záhon s jahodama pro děti. Nic mi tu nepatří (co na tom, že sem dostala od našich přes 300táců... o ničem nerozhoduju, do všeho mi kecají, i do výchovy)
A bouřím se. A to už i tak, že jsem schopná seřvat tcnyni, švagrovoou, neteř - už si servítky fakt neberu. Nejsem onuce, a nikdo se ke mně nebude chovat jako ke kusu hadru.
Takže za mně: NEDEJ SE!
Netahej do toho manžela to není jeho konflikt, to je Tvůj a jejich konfikt, a klidně ječ jak hysterka - ono jim to asi jinak nedojde
u nás se sklidnilo až když sem začla balit děti, že odcházím... (po té c mi manžel vyčetl, že je chudák jak mezi mlenskejma kamenama)