Znám jednu paní, která, ač jsou s mužem oba Češi, mluví na dítě anglicky. Všichni se jí za zády smějí, je to neuvěřitelná ptákovina (ona tedy ani nemá, údajně, slušný přízvuk).
Máma má na dítě mluvit svou řečí, vzpomínám, jak mi přišlo strašné, když jsem se dozvěděla, že na okupovanéém území v Polsku nesměli lidi ani doma mluvit jinak než německy a tedy ani na své malé děti (protože ty by to vykecaly). Připadalo to všem jako zrůdnost, vzít dětem mateřský jazyk předávaný matkou.
Když bude chtít, anglicky se naučí stejně jako ty - a na tebe asi cizí řečí nemluvili, viď?
Jiné je to v dvojjazyčných rodinách.