My jsme jednou s bývalým přítelem dítě našli.
Ani ne tříletý romský chlapec se sám toulal frekventovanou ulicí v Brně. Nejdřív jsme se ohlíželi, jestli není někde poblíž skupinka, od které se odtrhl. Pak jsem ho vzala za ruku a šli jsme hledat telefon. Jenže nikdo nás s tím dítětem nechtěl, budka byla jen na karty a dítě se začalo vztekat a smýkat a utíkat rovnou pod tramvaje. Tak jsem ho musela násilím vzít do náruče a přítel vlezl do recepce nějakého hotelu, kde mu nakonec za prachy dovolili zavolat na policii. Tam řekli, že už mají na stanici asi třicet plačících Romů, postrádajících kluka.
Tak jsme mysleli, že je to vyřešené, ale museli jsme sedět další hodinu před hotelem na zemi a uklidňovat dítě, než se objevil vůz s policejní hlídkou, která bez poděkování naštvaně dítě převzala. Mezitím nás přišel vyhánět i samotný ředitel hotelu, že tam děláme bordel...
Na kolejích se mezitím vyměnila vrátná, tak se přítel ani nedostal ke mě na pokoj a bylo po hezkém večeru. Ale jelikož to byl dobrý chlap, řekl: hlavně, že je děťátko u maminky.
Ráno mě dorazila naše uchlastaná sekretářka na ústavu, která mi po vylíčení příhody vynadala: Měla jsi ho nechat přejet, mrtvý cikán - dobrý cikán!