tak třeba můj roční syn příšerně v noci spí - vstává tak po hodině na kojo - skoro nic nejí, ale ikdyž náhodou spase třeba celou misu jídla a ještě se nakojí, stejně pak stává po hodině.
Nebo občas spí líp, že vstává po dvou, ale přes den je pak šíleně unavený a usne už třeba v jedenáct. Pak naopak, čím horší je noc a čím míň já jsem vyspaná, tím déle vydrží jít nespat a usne třeba až ve dvě odpoledne.

prostě paradoxy