Bouci, ja myslim, ze to co popisujes (jak jednas, kdyz neco takoveho synek dela) je zcela jasny priklad neduslednosti a proto to taky nefunguje. On vriska, pak prijde,zas vriska a ty se snazis konflikt nejak ukoncit, vysvetlujes, objimas. Takhle by to podle mne nemelo byt. Musis mit neustale stejnou metodu - do pokoje (nebo jinam), kdyz prijde - vratit ho tam, nechat ho chvili premyslet a pak chtit omluvu (a pak se muzete mazlit) - a rozhodne zustat neoblomna, nevysvetlovat hory doly, nenechat vseho prave kvuli jeho klukovinam. Mne to trochu pripada, ze je to takova jeho extremni snaha o pozornost (predtim vam to prislo vesele, tak tu pozornost chce mit zase, kdyz ji nema, stupnuje intenzitu a ejhle, ono to najednou boli, ale pozornost, byt negativni, nakonec dostane) - cili dbat na to, aby tu pozornost mel, ale za neco pozitivniho, nikoli taskarice, ktere presrostou pres hlavu. Drzim palce!