Mě nepřijde divné dát dítě do ústavu, ve smyslu, že věřím, že spousta lidí by takovým dětem nebyla dobrými rodiči. Je dobré, že mají sebereflexi.

Mnohem divnější mi přijde postoj zakladatelky. Mít výčitky je něco, co z člověka neudělá úplného bezcitu. Je normální a zdravé, reflektovat to, co jsem udělal.
Odložit a nevyčítat si, když se nejedná o starou židli, to mi přijde patlogické.
Psychoterapie pro paní z úvodního příspěvku ale asi nebude od věci.

Jinak já si tím rozhodováním, co s postiženým dítětem, prošla už před těhotenstvím (nebudu více vysvětlovat). Děti mám zdravé. Kdybych čekala postižené, jakékoliv rozhodnutí by naši rodinu rozložilo. Vše by bylo špatně.