Myslím, že záleží na založení dítěte, na tom, co si přináší na svět. Může být vztahovačné "od přírody", mít strach, že není dost dobré takové, jaké je, a pak trne, kdykoli není doma pohoda, ztrácí jistotu, zpytuje svědomí... Rodiče to svým přístupem můžou buď vylepšovat, nebo zhoršovat.

Já jsem se necítila zodpovědná za (řídké) hádky rodičů, ale všechno se ve mně přikrčovalo a bylo mi vždycky líto toho momentálně "slabšího". Ale vztahovala jsem si na sebe, kdykoli spolu někoho z nás (byli jsme 4 děti) za zavřenými dveřmi řešili (mě totiž často). Až někdy v "nácti" jsem jednou zaslechla jméno své sestry a s neuvěřitelnou úlevou si oddychla, že to tentokrát není o mně! - Chci tím potvrdit, že vztahovačné děti si na sebe můžou vztáhnout cokoli...