Babičku docela chápu. Ani já, ani můj muž neumíme dělat kolem dárků a narozenin žádné rituály. U nás to probíhá většinou tak, že se řekne "Hele, máš narozeniny, řekni si co by sis přál..." a pak přání splníme, nebo také ne
. Už vůbec neslavíme svátky. Maximálně si popřejeme. Je to naše chyba, vím, někdy si říkám, jak děti asi ochuzujeme, ale nám to prostě nepřijde důležité. Ovšem, pokud někdo vysloví přání, že slavit chce, pak mu to splníme. I s ohňostrojem, který si přál nejstarší k desátým narozkám
. Nebo letní párty a hodně kamarádů, na to si zas potrpěl mladší syn, narozený v červenci.