pamatuji si nemocniční pokoj, ve kterém umírala moje maminka, vím kde stála která postel, kde bylo okno,dveře,umyvadlo... Pamatuji se,že tam na stolku ležely pomeranče a já na ně měla velkou chuť, až mi nakonec jeden oloupali a ten pronikavě voněl a chutnal skvěle. Bohužel na maminku si nepamatuji ani trochu, jen to místo a vůni. Pár dní na to zemřela, bylo mi 2 a 3/4 roku. Taky si pamatuji, jak mi sousedka mé babičky za několik měsíců řekla, že moje maminka je mrtváa už ji nikdy neuvidím(neřekli mi to, tvrdili mi,že odjela)a já se cítila hrozně podvedená.