Věřím že jo.

Zvykám si postupně a pomalu a jak se víc a víc zabydluju (divné, že ne v domě - to je jak ta diskuze o tom binci, co kontejnery nestačí - DOSUD JSME NEODVEZLI FŮRU VĚCÍ... asi je máme vyhodit, protože nechybí)
víc se zabydluju na té zahradě, tím víc nějak vnímám ten pocitový závazek.

A je to jenom o vnímání a plány B existují, prostě najednou mi připadá USTŘELENÝ, že je opravdu podstatné sehnat peníze na tohle....

Movitá či zvládající v tomto směru, chudá - že nebylo ani na jídlo, bohatá (že jsem opravdu rozdávala..), fatálně bez prostředků i bez koruny ... to jsme byli spolu oba.

Ale NIKDY JSME NEMĚLI společný dluh, natož takhle pěkný. Jak píšu, zajíc by asi jásal, mnoho lidí by vůbec neuvažovalo, mne ochromuje v některých momentech vůbec EXISTENCE POCITU STRACHU V TÉHLE SOUVISLOSTI.. jakože o majetek.

To, že se bojím o blízké je v pohodě, ale tenhle pocit, jak...si sázím ty kytičky a děti jsou nadšené z pokojíčků... prostě neznám.
Šílená z konečně vlastního bydlení a hypotéky...

MONTY.. OMLUVA...