působím jako tvrďák, protože na rozdíl od přítele vím lépe, co mám dělat. promítnu si v hlavě průběh celého dne a prostě vím, co mu je a tudíž postupuju systematicky a na tišení si nechám čas, až vyřeším všechny náležitosti. přítel se strachuje méně, ale je to tím, že on vidí brečící dítě a já mu často řeknu jen nástin toho, co mu je, katastrofické scénáře si nechávám pro sebe. v péči jsme hodně vyrovnaní, on je skvělý táta, ale co se týče nemoci, jsem to já, kdo se stará. s tím konejšením - dělám to efektněji, takže i kratší dobu