Jitu, vloni jsem pochopila, jaké můžou taky prázdniny být. Tak jsme se těšili, že možná po pěti letech vyrazíme k moři! Tak super příležitost jsme měli! Kamarád ze země přilehlé moři a hlavně tedy kamarád mého muže nás pozval k sobě na domek - na pokraji nádherných hor, chatu má pod nejvyšší horou toho státu... jedli bychom co jeho zahrádka dá a za vše bychom platili maximálně tím, že bychom pomohli třeba s vařením... Strašně jsme se těšili a byli jsme odhodlaní se tam podívat.
A začátkem prázdnin si seštiletá dcerka způsobila úraz a musela podstoupit nejtěžší operaci dětského věku ruky. Takže se projela rychlou, "užila" si super dovču u babiček
Ježděním za dcerkou jsem projezdila v autě polovinu peněz určených na naftu na dovolenou a hlavně jsem si na dovolenou ani nevzpomněla. Měla pooperační komplikace na plíci, takže ji neminula silná bronchitida. Léto jsme měli ve znamení ježdění za dcerkou na návštěvy do nemocnic, většinu času jsme trávili v nemocnici a přemýšleli jsme jestli se jí vrátí cit do prstů... Potom když už měla "jen" sádru a mohli jsme, tak jsme jezdili koupat se na pískovnu, občas malý výlet, pak týden u babiček, a potom jsem ukecala doktory, aby naši dcerku pustili na tábor na 14 dní... jela a věřím tomu, že strčila do kapsy většinu dětí svými zážitky z něj. Ono co většina dětí prožije u moře? Válení se na pláži, topení se v potu v apartmánech, žebrání o zmrzlinu - oproti tomu nejde vůbec porovnat hory prožitků z táborů či trampování s rodiči
Jak to budeme mít letos? Tak to přesně stále netuším! Dcerka samozřejmě taky říkala, že chce jet k moři je vodomilka obecná, takže vím, že moře by ji uchvátilo a potřebovala bych ho i já i dcery i manžel (kvůli zdraví) - už dceři nestačí povídat o tom, že před lety u moře byla a že dokonce letěla. My jsme se snažili ji k moři vzít, ale prostě nejde to - jsou jiné finanční priority - třeba přežít prázdniny bez zadlužování se
Dcera se od loňského roku těší strašně moc na 14 dní na tábor - se stejnými vedoucími a dětmi jako vloni, ale je jí už skoro 8 let, tak se těší víc
Potom jsme zvažovali, jestli ji neposlat s toutéž organizací, ale s dětmi z jejího oddílu i na jihočeský tábor, který je jen na týden. Dcera zpočátku nevěděla, protože je v oddílu hold nejmladší, ale nakonec jede i když trošku s nejistotu, s kým bude ve stanu..., ale těší se na příp. novou kámošku a jede
Potom stráví týden možná 14 dní u babiček na venkově na RD a s bazénem u domu(výhoda, že bydlíme o 300 km dál). A jelikož vidím, že manžel schází přemírou práce, tak ho přemlouvám, abychom na pár dní sjeli se stanem a koly někam do kempu na Moravě - možná s kamarády -ale co z toho bude nevím (finance ukážou)
Když jsme letos začali s mužem kalkulovat, jak to udělat, abychom o prázdninách přeci jen k moři na pár dní vyjeli, tak do mě ve městě vlítnul Holanďan. Stačilo jet pomaleji, příp. aby v protisměru jelo auto a dnes ležím na krchově v lepším případě v nemocnici kdo ví na jak dlouho. Takže vlastně děkuju Bohu, že nakonec to dopadlo jen tak, že jsme tento a příští týden bez auta. Že jsme totálně vycinkaní z peněz, po zaplacení spoluúčasti, abychom bez auta nebyli několik měsíců
Teď co jsme bez auta vidí i starší dcerka s námi jak velké omezení je být bez auta! Takže jí vysvětlujeme zase, jak velký luxus je mít auto! Už jen to, že pokud se nestihne vše okolo auta, nevím, jak ji dostaneme na tábor... Prostě dětem pořád vysvětlujeme, že nejsme žádní chudáci, jen proto, že nepojedeme k moři!
Když si ve třídě povídali, kdo kam pojede, tak co jsem slyšela, většina dětí byla vykulená, že naše dcerka jede na 3 týdny na tábory a že se tam tááák těší. Paní učitelka jí řekla, že by jela hned taky... Nepřišlo mi, že by nedovolená u moře pro ni byl handicap
Ono opravdu záleží jak se na vaši situaci podíváš. Syn mohl jet na tábor, nechtěl a nebo ty cítíš, že jste neudělali všechno pro to, aby jste ho do nějakého navnadili a poslali ho?
Pokud máte kola, tak jezděte na kolech na výlety, příp. jezděte vlakem, busem příp. podnikejte výšlapy do okolí a třeba vezměte nenápadný stan a šup na nějaký ten puťák
Jste-li na tom zdravotně špatně tak, že nejste ničeho výše uvedeného schopni, tak Ti opravdu nezbývá než synovi vysvětlovat a vysvětlovat... a příp. s dětmi chodit na hřiště...
Mmch moře taky není zárukou kdo ví jaké dovolené. Kamarádka vloni prý vynaložili veškeré své úspory i si půjčili v rodině a jeli k moři, jen proto, aby jejich děti strávili celou domu v hotelovém bazénu a do moře je vůbec nedostali
Letos jedou pod stan do nedalekého kempu(manžel dotyčné prý málem upadl když od ní slyšel, jak letos stráví dovču) a měla bys vidět jejich děti, jak se těší
Věř, že my coby rodiče často některé věci řešíme víc než naše děti
Za nás taky jezdili děti k moři, létali letadlem. Já jsem u moře byla prvně až jsem si na něj vydělala já sama - letěly jsme tenkrát se ségrou
Léto jsme trávili makáním na poli, na zahradě, odpoledne nás rodiče brali na kolech na koupaliště. Pak týden až 14 dní jsme byli pod stanem někde v blízkém kempu - to jsou chvíle, na které děsně ráda vzpomínám!!! Celé dny s rodiči, hráli jsme od rána do noci badminton, hráli jsme Ćlověče nezlob se... blbnuli jsme s míčem, jedli langoše
Často může být míň víc i v tomto případě
Omlouvám se za elaborát, chtělo to ven